Básnička

Nad kostelní věží
temné mraky táhnou,
sluce svítí ztěží
paprsky světla slábnou,

Od východu měsíce
přicházejí sem,
temných tvorů tisíce,
ať je to jen sen,

Mezi nimi hrdě kráčí
hlavu zdviženou,
za sebou si život vláčí
pýchu zlomenou,

Mezi nimi ve tmně kráčí
měsíc nad hlavou,
je to dávný kníže vlčí
duši spoutanou,

V poutech stříbrných
kráčí mrtvou krajinou,
v potech krvavích
propast temnou pod sebou,